Dobrá zpráva na začátek: ano, je. Je jenom málo věcí v životě, které člověk nemůže ovlivnit. Pokud u jinak proaktivního zaměstnance vnímáte pokles zájmu a pracovního nasazení, máte několik možností, jak zasáhnout. S člověkem, který je od přírody málo motivovaný, je to těžší. 

Když motivaci nahradí demotivace  

Možná jste to už někdy zažili. Zaměstnance, který byl jinak aktivní, se zápalem pro věc, vždycky si se vším věděl rady, postupně opustil elán. Úkoly neplnil včas, a když náhodou ano, tak s chybami. Šířil špatnou náladu, kazil morálku, postupně demotivoval i kolegy. Jak jste záležitost řešili? A pokud jste se nikdy s ničím podobným nesetkali, napadá vás, jak byste se ke ztrátě motivace mohli jako personalisté postavit? 

Příčiny demotivace aneb kde je zakopaný pes 

Je to stejné jako se zdravím. Objeví-li se zdravotní neduh, je třeba odstraňovat příčinu, nikoliv příznaky. Motivace se ze schopných pracovníků nevypaří jen tak, demotivace musí z něčeho pramenit. Mezi nejčastější důvody patří tyto: 

1. Vypršela jeho “životnost”. Má pocit, že vše, co mohl, už předal. Nejčastější je tato příčina u lidí mezi čtyřiceti až padesáti lety a nezřídka se pojí s krizí středního věku nebo syndromem vyhoření.

2. Zaměstnanec je dlouhodobě přetížen, stres a pracovní nátlak nestíhá v osobním životě kompenzovat.

3. Cítí se nedoceněný, dokonce podhodnocený, domnívá se, že má na víc, než na stávající pozici dostává. 

4. Nemá prostor k růstu, nerozvíjí se a nevnímá ze strany zaměstnavatele dostatečnou podporu. 

5. Problémy zaměstnance vůbec nesouvisí s prací. Všichni jsme jenom lidi a to, co se odehrává u nás doma, čím si prochází naši blízcí, to vše chtě nechtě ovlivňuje náš pracovní výkon. Tato příčina bývá nejožehavější. Málokdo chce své osobní problémy v zaměstnání přiznávat. A málokdo si chce přiznat, že jeho trable mají neblahý vliv na odvedenou práci. 

Všechno má své řešení. Základem je si se zaměstnancem otevřeně promluvit. Pozvěte jej na kávu, kde vše proberete mezi čtyřma očima. Volte prozíravě dobu a místo setkání. Nikdo ze zaměstnanců nemusí vědět, že se jejich kolega chystá na “kobereček”. Poukažte na záležitost citlivě, avšak nechoďte kolem horké kaše. Pokud má mít problém řešení, musí se pojmenovat. Jasně vyjádřete, že jste jeho ztrátu motivace zaznamenali, ovšem nejste tu pro to, abyste kohokoliv soudili. Coby personalistovi vám na blahu zaměstnance přirozeně záleží a chcete mu nabídnout pomocnou ruku. 

Jak z toho ven 

Možná si vzpomínáte, že slabou motivací jsme se velmi zběžně zabývali minule v článku o benefitech, které společnosti přináší firemní psycholog. Pokud stojí za ztrátou zaměstnancovy motivace body 1 a 5, v ideální případě by měl zasáhnout právě on. 

Pokud má zaměstnanec příliš mnoho povinností - bod 2 - stojí za to zvážit a případně pozměnit jeho náplň práce. S pomocí personálního a procesního auditu odhalíte, jak povinnosti efektivně přerozdělit a kterých činností zaměstnance případně zbavit. Investice do auditu se vyplatí, velmi pravděpodobně předejdete problémům u dalších zaměstnanců a předejdete příčině popsané v bodu 3. 

A co bod 4? Odpovědí je talent management. Dejte zaměstnanci prostor k růstu a bude vás nosit na rukou. Tedy pokud je typem člověka, který o to skutečně stojí. 

Slabá motivace jako vrozená vlastnost 

V opačném případě totiž máte co do činění s člověkem, pro kterého je ambice cizí slovo, o rozvoj a učení nemá zájem. Těžko hnete se zaměstnancem, který se ve stagnaci cítí jako ryba ve vodě. Víceméně na tom nezáleží u rutinních činností, které nevyžadují příliš vlastní invence. Vydolovat jakýsi tah na branku, pokud to člověku není dáno, není nic snadného a je lepší se tomu vyhnout - nejspíš vás čeká zklamání. 

Nezapomínejte, že úkolem personalisty je hledat a rozvíjet v zaměstnancích to, co v nich je, nikoliv to, co v nich není. Kde není vůle (teď tedy v případě zaměstnance), tam není cesta.