Jirka nastoupil do práce plný elánu a nadšení. Navrhoval zlepšení, zadané úkoly plnil s předstihem, pracoval na 110%. Chtěl být dokonalý a prací takříkajíc žil. Ale šéf to neocenil. „Tak příště“, říkal si. A pracoval dál s maximálním nasazením. Pak nedostal přidáno. Začala jej pobolívat hlava, svaly a občas i špatně spal. Taky se nepohodl s kolegyní. Jirka, který byl vždy přívětivý, dobře naladěný, nekonfliktní.

Na povýšení mohl taky zapomenout. Povýšili kolegu. Frustrace, pocit nedokonalosti a zbytečnosti na sebe nenechali dlouho čekat. Pro Jirku nic nemělo smysl. Ty tam byly nadšené historky z práce a optimismus z něj úplně vyprchal. Nechodil s přáteli na volejbal, nečetl knihy. Neměl chuť k jídlu a špatně spal. Chodil jako tělo bez duše.

Nedostává se vám energie, nemáte chuť pouštět se do nových projektů. Práce vás netěší tak jako dřív. Po příchodu domů se svalíte na pohovku a nechcete s nikým mluvit. V horším případě křičíte na své děti a partnera. Samozřejmě kvůli maličkostem. Vítejte ve světě člověka se syndromem vyhoření (burnout syndrom).

Ohrožené druhy

Jirkův případ je typickou ukázkou syndromu vyhoření. Není však zdaleka sám.

Podle výzkumů trpí syndromem vyhoření každý třetí člověk. Lékař, manažer, právník, učitel, policista, úředník, zdravotník, rodiče na rodičovské dovolené, člověk celodenně pečující o své blízké … Syndrom si nevybírá.

Nastupujete do práce s velkým nadšením, jste přesvědčeni, že změníte zajeté koleje ve stávající firmě? Navíc jste pracovití, pečliví a věříte ve spravedlivé hodnocení? Pozor! Jste na nejlepší cestě nakazit se tímto zákeřným syndromem.

Hledejte znamení

Syndrom vyhoření je jako indián před útokem. Taky nejdříve vydává varovné signály. Nepřepadne vás během několika dní, ale zabírá území vaší mysli a těla postupně.

Sám sobě nepřítelem

Kdo za to všechno může? Nikdo jiný než vy sami. Chcete být dokonalí, výkonní, nepostradatelní. Práce se stává vaším životem. Některý zaměstnavatel tomu taky nepřidá. Nedocenění, neschopný šéf a nekolegiální prostředí jsou tím pomyslným olejem do ohně.

Pak se přidají nečekané osobní změny, finanční problémy nebo osamění a je vymalováno.

Realita versus Ideál

Syndrom vyhoření vzniká v naší hlavě. Je to rozdíl mezi realitou a představou. Tedy tím, jaká je běžná pracovní praxe a jak bychom si přáli, aby naše práce vypadala.

Vyhoření. A co dál?

Pořádně se vyspím a syndrom je pryč. Tak jednoduché to, bohužel, není. Syndrom vyhoření je psychické onemocnění a žádá si patřičnou terapii a péči psychologa či psychiatra.

Je to běh na dlouhou trať. Musíte udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem a vyjet ze zaběhnutých kolejí. Nezřídka to znamená změnit stávající zaměstnání, opustit zaběhnuté stereotypy nebo prostě změnit prostředí. Věděli jste, že v některých lázních jsou programy zaměřené přímo na syndrom vyhoření? Musíte si zase začít věřit a radovat se z každodenních drobností.

Sám sobě lékařem

Jak si můžete sami pomoci?

• Odpočívejte, relaxujte a pravidelně se hýbejte
• Buďte v kontaktu s přáteli
• Zjistěte, co vám jde nejlépe – to jsou zdroje vaší energie
• Hlídejte si své hranice
• Štve vás něco v práci? Sdělte to.
• Nezapomínejte na sebe, rozvíjejte se
• Nejen prací živ je člověk
• Soustřeďte se, prožívejte a vnímejte současný okamžik – nedělejte více věcí najednou

A jaká je vaše zkušenost se syndromem vyhoření? Máte u vás, milí zaměstnavatelé, programy, jak tomuto syndromu předejít? Podělte se s námi o vaše zkušenosti, nápady a inspirujte nás.