Ukončení pracovního poměru nebývá jednoduché. Každý, kdo někdy tento proces zažil, ať už na straně personalisty, nebo na straně zaměstnance, nejspíš potvrdí, že se jedná o situaci, kterou člověk velmi rád dobrovolně vytěsní a zapomene. Tedy pokud to jde. Bohužel stále dochází k situacím, kdy je se zaměstnancem pracovní poměr ukončen necitlivě, neeticky. Když už k výpovědi musí dojít, tak bez vítězů i poražených. 

Propuštění z práce jako z pohádky  

Začněme příběhem, který, jakkoliv zní jako vytržený ze scénáře nekonečného televizního seriálu, se skutečně odehrál. Byla jednou jedna mladá žena, říkejme jí třeba Alice, která zastávala místo vysoce postavené manažerky v obří nadnárodní firmě. Alice měla nadprůměrnou mzdu, záviděníhodné odměny i zaměstnanecké benefity. A také velmi náročnou stresující práci, obrovskou zodpovědnost a spoustu přesčasů. Kdykoliv si vzala dovolenou, okamžitě onemocněla. Tělo vědělo, že nemusí jet výjimečně na plný výkon, a tak si vybralo svůj čas na bezpodmínečný oddech. 

Setrvávala jen kvůli penězům a svojí nadřízené, férové ženě s mimořádným přehledem, pro kterou byla radost pracovat. 

Jednou byl celý tým pozván “na kobereček”. Ve velké konferenční místnosti byla tma, jen na jedné ze stěn se promítal obrovský obličej ambiciózního Inda, nadřízeného z jiné země, který v přímém přenosu celý tým káral a dotazoval se, jak mohli dopustit, že se v pravidelném čtvrtletním korporátním hodnocení neumístili jako obvykle mezi třemi nejlepšími týmy. 

Nadřízená oponovala, že tým dosáhl ve skutečnosti lepších výsledků než v předchozím období. Jen ostatní byli zkrátka ještě lepší. Obličej na stěně měl ale jasno. Když dosáhli ostatní lepších výsledků, znamená to, že tento tým měl rezervy a nepracoval dostatečně. Tehdy došla Alici trpělivost. 

• “Mrzí mě to, ale tohle mi za to nestojí. Chci skončit,” řekla nadřízené popravdě a bez vytáček na setkání v tváří v tváří, které si s ní po pár týdnech rozmýšlení domluvila. 
• “Má to něco společného s posledním hodnocením a výstupem na videokonferenci?” zajímala se nadřízená. 
• “Taky. Ale už toho mám všeho dost celkově. Každou dovolenou trávím s antibiotiky v posteli. A kde je nějaký vděk za to, co děláme? Ještě nám řeknou, že je to málo. Rozmyslela jsem si to dobře, chci dát výpověď.” 
• “V tom případě ti nemohu vyhovět,” odvětila šéfová. 
• “Co prosím?” 
• “Nic takového nebude, smiř se s tím. Tvoji výpověď nepodepíšu!” 
•  “Jako že nemůžu odejít?” Alici bylo i ve vypjaté chvíli jasné, že ji nikdo nemůže v zaměstnání držet násilím. Byla jen nepříjemně překvapená náhlým obratem v chování nadřízené, kterou měla tolik v úctě.
• “Jasně jsem řekla, že ne,” odpověděla nadřízená ledovým hlasem. V tu chvíli už se ale usmívala. “Chtějí po mně, abych někoho vyhodila. Kvůli tomu, že jsme posledně nebyli jedni z nejlepších. Mám tím prý ostatní motivovat. Ano, opravdu tímhle šíleným způsobem. Už se s nimi víc jak týden hádám, ale nedají si říct. Tak to mají mít. Pokud na odchodu skutečně trváš, budeš odejita. Jsi tu tři roky, náleží ti tříměsíční odstupné. Taková malá náplast na všechny tvé promaroděné dovolené,” řekla nadřízená se šibalským úsměvem.

Prosté “děkujeme, odejděte”? Rozhodně ne  

V životě bývá situace okolo ukončení pracovního poměru málokdy podobně růžová. Ale ať už jsou důvody jakékoliv - nadbytečnost, špatná finanční situace firmy, nekompetentnost nebo snad nesoulad s pracovním kolektivem - měli byste pamatovat na to, že váš zaměstnanec je také člověk a zaslouží si lidské zacházení. Ztráta zaměstnání je stresová situace pro každého, nemluvě o tom, že pro většinu naší země navíc představuje významný existenční problém. 

• Důležitá je příprava. Předchystejte podklady pro ukončení pracovního poměru tak, aby vše bylo v pořádku. Vše. Ať nevystavujete zaměstnance tomu, že lejstra bude muset podepisovat vícekrát. 

• Zachovejte veškerou úctu a důstojnost. Na pohovor s potenciální zaměstnancem se oblékáte solidně a společensky. A to, že je situace nyní přesně opačná a zaměstnance nevítáte, ale loučíte se s ním, vám nikterak neubírá na nutnosti vypadat reprezentativně.

• Setkání se zaměstnancem by se měl kromě personalisty a právníka zúčastnit také přímý nadřízený. Objasnit zaměstnanci situaci a vysvětlit mu důvody, které k ukončení pracovního poměru vedou, je právě jeho úkol.

• Není na škodu si situaci sehrát nanečisto. Zvlášť pokud tušíte, že zaměstnanec ponese situaci mimořádně těžce, můžete se společně s jeho nadřízeným dobrat co nejcitlivějšího provedení. 

• O ukončení poměru musí být, samozřejmě s výjimkou těch, kteří o něm rozhodují, stůj co stůj první informován dotyčný zaměstnanec. Není nic horšího, než když se člověk dozví třeba od kolegy, že už se s ním nepočítá. Nebo dokonce z doslechu. Informaci zkrátka musíte držet do poslední chvíle v utajení, nesmí prosáknout ven. Jedná se o nejhrubší etické pochybení, k jakému jen může při ukončení pracovního poměru dojít.